Květen 2013

Psychopati jdou do práce?

16. května 2013 v 16:45 | Akhur9

Necháváme se ovládat lidmi, kteří jako lidé jenom vypadají, hodně toho naslibují, hodně toho udělají a když jim uvěříme a dáme jim svůj hlas, zapomínáme u toho, že jim tím svěřujeme do rukou svůj vlastní život. A když nám zbydou jen oči pro pláč, je už pozdě. Stručná diagnostika prototypu lidí, kteří nám dělají ze života peklo. A neplatí to jen v politice. Byznys je stejně nemilosrdný.



20. 1. 2013
Impulsem k psaní těchto slov byl veřejný výstup pana doktora Jana Hnízdila na setkání tzv. "gošárníků" v Horním Bradle dne 5.12.2012 http://www.youtube.com/watch?v=oIcMCRpHlhc kde uváděl, že klíčem k pochopení, proč lidé "z politiky stůňou" mu byla kniha Hadi v oblecích aneb psychopat jde do práce. Jinými slovy totéž říká již dlouho pan doktor František Koukolík, neuropatolog, naposledy např. v pořadu Hydepark Civilizace:http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10441294653-hyde-park-civilizace/212411058090929/

Kniha psychiatra Roberta Hare a psychologa Paula Babiaka by měla dát poměrně jednoznačnou odpověď na to, že je možné u lidí stanovit pomocí přísně vědeckých metod diagnózu, kdy jde sice o člověka mimořádně vzdělaného, inteligentního, skvěle jazykově vybaveného, dokonale oblečeného, ale taky dravého, bezohledného, bezcitného - o společnosti nebezpečnou bestii. Pomocí magnetické rezonance a následného vyšetření pak prý bylo vědecky dokázáno, že těmto lidem chybí kus mozku, kde sídlí svědomí, soucit, empatie, zodpovědnost, spolupráce (o lásce zatím nikdo nehovořil, uvidíme - pozn. aut.). Nejsou to lidé zmrzačení, jen chybí jim kousek charakteru. Tito lidé se naučí do svého vystupování dokonale implementovat pojmy jako svoboda, demokracie apod., nicméně pro ně jsou tyto pojmy naprosto vyprázdněné. Ve správě U.S.A. Jich je víc, než ve federálních věznicích, zní citát.
Pro takového člověka je typické :
  • Dává okázale najevo svoje znalosti, rád ohromuje množstvím publikací, sečtělostí, citacemi a odkazy. Sází na nedostatečné znalosti druhých, snaží se vzbudit dojem, že "má navrch".
  • Je sebestředný. Obklopuje se výlučně lidmi nejistými a bezmezně oddanými. Přestože tvrdí pravý opak, názory ostatních jej nezajímají, jejich práva, potřeby a problémy nevnímá.
  • Jeho osobní integrita a růst jsou nerozlučně spojené s ponižováním ostatních. Pokud o někom hovoří, pak ironicky, s despektem. Je jako topící se člověk, jenž strhává pod vodu svého zachránce. Jeho vztahy připomínají nepřetržitý boj. Nemá žádné skutečné přátele.
  • U druhých dokáže vyvolat pocit viny i za sebemenší pochybení. Používá přitom zdánlivě logické argumenty a morální zásady, jimiž se účelově ohání. Sám pocit viny nezná. Je bezchybný.
  • Zdvořilosti, ohleduplnosti a slušnosti druhých využívá k dosažení vlastních cílů. Snaží se zmocnit toho, co nemůže mít: jejich dobrých vlastností, nadání a úspěchů. Zodpovědný a slušný člověk se snadno stává jeho kořistí.
  • Nepřetržitě kritizuje. Nikdo si nemůže být jistý, že unikne jeho útokům. Dokonalost neexistuje a on je od toho, aby na to druhé upozorňoval. Terčem kritiky se mohou stát i malichernosti, které s jeho odborností nijak nesouvisejí.
  • Pokud nevycházejí jeho plány, zbavuje se odpovědnosti, svaluje vinu na druhé. Prohlašuje, že se stal obětí spiknutí neschopných, omezených a líných.
  • Pokud má udělat nějaké jasné a jemu nepříjemné rozhodnutí, neučiní tak otevřeně. Raději se stáhne do pozadí, aby se za čas mohl stát jeho hlasitým kritikem.
  • V případě úspěchu nezapomene zdůraznit , že na něm má zásluhu především on. Pochvala a povzbuzení spolupracovníků jsou mu cizí.
  • Trvá na okamžitých odpovědích na svoje otázky. Druhým dává neustále najevo, že musejí být dokonalí, nesmějí měnit názor, musejí všechno vědět. Vlastní názory, chování a pocity přitom pružně mění.
  • Je mistrem v umění lhát. Jestliže jej na rozpor upozorníte, kategoricky popře, že by změnil názor a ještě vás obviní, že jste jej špatně pochopili. Pravděpodobně si ani neuvědomuje, jak často lže. Neznamená to ovšem, že si to neuvědomuje nikdy.
  • Forma je pro něj důležitější než obsah. Zakládá si na svém vzhledu, kondici a vnějším efektu.
  • Nesnáší, aby kdokoliv žertoval na jeho účet, kritizoval jej, nebo mu dokonce něco odmítl. Dokáže popírat i zřejmá fakta. Kritika v něm vyvolává nejistotu a úzkost, které pak zakrývá jedovatými a uštěpačnými poznámkami .
  • Jestliže mu docházejí argumenty, uchyluje se k teatrálním posměšným gestům a opovržlivým grimasám.
  • Je mistrem v používání "dvojité vazby" (double bind). Jde o paradoxní komunikaci, při níž jsou dvě navzájem si odporující zprávy vysloveny tak, že když vyhovíte jedné, nevyhovíte druhé. Vyčítá vám například, že jste v oboru nevzdělaní a když se od něj chcete dozvědět víc, odpoví : "To je zbytečné, stejně byste to nepochopil.". Ať uděláte cokoliv, je z vás hlupák.
  • S diskuzí souhlasí jen tehdy, pokud je si jistý, že z ní vyjde jako vítěz. Jestliže se dostane do úzkých, odejde, nebo neomaleně změní téma rozhovoru. Ve strachu z prohry neváhá sáhnout ani ke skrytým hrozbám.
  • Svoje žádosti neformuluje jasně, ale raději oklikou, tak , aby na základě vynucené odpovědi druhého mohl dospět k závěru sám.
  • Vadí mu lidé v okolí, kteří si dobře rozumějí. Rozeštvává je. Nesoulad a podezíravost se přitom šíří plíživě. Bývá těžké určit, odkud vlastně přicházejí.
  • Vyhýbá se přímému kontaktu, vzkazy nechává vyřizovat "svými" lidmi. Místo osobního rozhovoru raději telefonuje, píše nebo komunikuje prostřednictvím médií.
  • Přestože není v obvyklém slova smyslu stranický, straní a rozděluje, aby snadněji panoval.
Jak vidno - všichni je známe ;)