Červenec 2013

Mezi politiky je víc psychopatů, než mezi vězni.

9. července 2013 v 23:53 | Akhur9
Mezi politiky je víc psychopatů, než mezi vězni.

Psychopatičtí politici působí přesvědčivě

Americký psycholog Paul Babiak a psychiatr Robert Hare zjistili, že mezi manažery a politiky je víc psychopatů než mezi vězni. Jenže je na první pohled nepoznáte.

Působí přesvědčivě. Jsou okouzlující, šarmantní, uhlazení a nadprůměrně inteligentní. Umějí výborně mluvit. Dokážou být mocensky i majetkově mimořádně úspěšní. Vypadají jako rození vůdci.

Jejich cílevědomost a charisma mylně považujeme za pracovní přednost. Ve skutečnosti se stáváme jejich obětí. Svoji pravou tvář dokonale maskují.

"Povrchního šarmu, manipulace a zastrašování využívají k tomu, aby mohli ovládat jiné a uspokojovat vlastní sobecké potřeby. Nemají svědomí ani porozumění pro druhé. Chladnokrevně si berou, co chtějí, a dělají, co se jim zachce. Porušují společenské normy a očekávání, aniž by měli jakýkoliv pocit lítosti nebo viny," říká Hare.

Přestože mají podobný psychologický profil jako kriminálníci, ve vězení obvykle nekončí. František Koukolík o nich v knize Vzpoura deprivantů hovoří jako o "sociálně obratných psychopatech". Neštítí se ničeho. Jsou sebestřední, arogantní, podvádějící, bezohlední a bezcitní. Sami přitom tyto vlastnosti považují za naprosto přirozené. Lidmi, kteří je nemají, pohrdají.Jediné, co respektují a prožívají, je moc a její deriváty - peníze a sex.

"Základním znakem ofenzivního deprivantství je soustavné netvořivé prolamování kulturních zábran spjaté s vypínáním ochranných mechanismů společnosti proti násilí, primitivitě, barbarství, surovosti, krutosti, hlouposti a ohlupování. Sama sebe tato činnost obyčejně označuje za ,revoluční', ,pokrok', ,vývoj', ,změnu' a ,odbourání starých pořádků'. Bývá to tam, kde deprivantům jde o dobytí moci," píše Koukolík.

Prostředí politiky poskytuje psychopatům magickou moc a podmínky k tomu, aby rozehrávali svoje špinavé hry. Protože necouvají ani před tvrdým rozhodnutím, rychle pronikají do vedoucích funkcí. Jsou úspěšní v dosahování krátkodobých cílů. V dlouhodobé perspektivě ale představují pro vlastní stranu i společnost velký problém. Zůstávají za nimi vytunelované investiční fondy, prohrané arbitráže, rozpadlé koalice a rozvrácené mezilidské vztahy. Jejich osobnostní porucha je zpravidla vrozená. Ve vztahu k normalitě jsou to lidé svým způsobem nepovedení nebo zmrzačení, nikoliv nemocní. Nejsou napravitelní ani léčitelní. Pokud se před nimi chcete chránit, musíte je včas odhalit. Jakmile apelují na vaše city nebo morálku a hovoří přitom o demokracii, svobodě jednotlivce a neviditelné ruce trhu, nenechte se zmást. Přestože to říkají o jiných, jsou falešní, prázdní a vnitřně nejistí. Pro stanovení diagnózy nejsou rozhodující jejich slova, ale skutky. V žádném případě se nepřipojujte k jejich politickým intrikám, nenaslouchejte jejich slibům, nesnažte se je přesvědčit, převychovat ani přelstít. Okamžitě s nimi přerušte kontakt. Při nejbližších volbách se pokuste zabránit jejich dalšímu působení ve veřejném životě. Jakmile totiž psychopati do politiky jednou proniknou, je prakticky nemožné je z ní odstranit. Prognóza není příznivá. Babiak a Hare varují, že jejich počet ve vysoké politice a byznysu v příštích letech ještě vzroste.

Přestože mají podobný psychologický profil jako kriminálníci, ve vězení obvykle nekončí.

Neštítí se ničeho. Jsou sebestřední, arogantní, podvádějící, bezohlední a bezcitní. Sami přitom tyto vlastnosti považují za naprosto přirozené.

O autorovi| Jan Hnízdil, lékař a publicista

převzato z

Téma „Pachatel psychopat“.

9. července 2013 v 22:48 | Akhur9

Když bychom nahlédli do odborné literatury, nalezneme různá pojednání o tomto tématu a snad v nás zůstane i jistý zmatek v diagnostických kategoriích, názvech, které se v toku času proměňují, nebo když nahlédneme, že psychopatické rysy sytí obsah i několika dg. škatulek poruch osobnosti.
Pravděpodobně v různých klasifikacích poruch osobnosti dnes narazíte na termíny - antisociální, dissociální porucha osobnosti, občaskombinovanou s rysy histriona, narcistu, kverulanta, megalomana,
paranoika. V soudně znaleckých posudcích se zhusta setkáte s konglomerátem různorodých symptomů shrnutých v pojmu smíšená porucha osobnosti.
Záleží totiž na tom, jestli dg. provádí lékař - psychiatr, který sleduje shluky příznaků a diferencuje podle počtu symptomů v rámci posuzovacích škál, nebo etoped, který se při třídění poruch chování zaměřuje na míru narušenosti chování jedince ve vztahu k sociálním normám. Přes všechny komplikace a rozdílná kritéria posuzování
různorodých klasifikací Vás mohu ujistit, že ať už vývoj takové osobnosti označíme podle míry stupně společenské nebezpečnosti jako

- disociální ( jde o málo závažné vývojové odchylky, poúrazové stavy nebo stavy v sociální nouzi, projevují se jako odstranitelné zlozvyky, vzdor, negativismus, lhaní a odezní)
- asociální - ( nesoucí riziko pro vývoj nositele a jeho vztahy - útěky, toulání, sebevraždy, autoagrese)
- antisociální - jedinci jsou nastaveni poškodit, omezit práva druhých, nalézáme stupňující se znaky sociální patologie - juvenilní delikvence, agrese, vandalismus, krádeže, loupeže, organizovaný zločin, sexuální aberace, toxikomanie)

nebo použijeme pejorativnější označení sociopat nebo psychopat, ve věznici ho jistě nepřehlédnete a když, tak na sebe jistě sám a důrazně upozorní svým nepřizpůsobivým, hrubě narušujícím způsobem, kdy se mu daří soustavně a negativně ovlivňovat atmosféru kolem sebe. Tito jedinci vystupují agresivně vůči vězňům, zaměstnancům na různých pozicích, ničí zařízení, podávají stížnosti, na tutéž věc opakovaně, se vším a všude projevují nespokojenost. Pobyt ve VT a
trestnou činnost chápou jako součást svého životního stylu a někdy 2 mám pocit, že se i dobře baví. Hlavně, že se pořád něco děje a středobodem dění jsou oni, přičemž na znaménku dění + nebo -
pramálo záleží.
Jaké jsou charakteristické rysy pro psychopata?
Myslím, že si vystačíme s dobře známým popisem, který "Cleckley a Lindner ve své studii "The Mask of Sanity" z roku 1976 shrnuli takto:
Psychopat má zvláštní kouzlo osobnosti, "povrchní šarm", kterým dokáže hned napoprvé okouzlit, je nadán dobrou inteligencí, chybějí mu neurotické rysy ("nervozita"); je nespolehlivý, nemá výčitky svědomí a netrpí studem, ustavičně lže, projevuje nevhodné chování, vydírá demonstrativními pokusy o sebevraždu, vyhrožuje stížnostmi na všechno a na všechny a stále dokola na totéž údajné pochybení.
Je patologicky egocentrický a neschopen citové vazby, jeho sexuální život je chudý, neosobní, v interpersonálních vztazích je necitlivý, chybí mu schopnost vcítění (empatie) a vhledu, má sklon k afektivním reakcím. Je neschopen naplnit jakýkoli životní plán; v intoxikaci často produkuje šokující a vulgární chování a konečně není schopen se učit ze zkušenosti.V jejich sociálním chování je hrubě narušená profesionální kariéra, typické jsou pro ně četné absence, fluktuace, dlouhodobá nezaměstnanost.
Časté je neplnění role rodiče, zanedbávání výživy a výchovy dítěte, porušování společenských norem kriminálním chováním, neschopností trvalejšího partnerského vztahu, agresivitou. V jejich slovním projevu mezi řádky uslyšíte "Já, já, já, jenom já" a generalizace nikdy nikdo, všichni, všechno. Nicméně, daří se jim vyvolávat vždy dobrý první dojem, dobře a snadno mluví, mají různorodé zájmy a překvapí specifickými znalostmi. Jejich smysl pro realitu nebývá poškozen a jsou schopni popsat a verbálně souhlasit se správností sociálních, morálních etických i osobních hodnot, i když se jimi nikdy neřídí. Sami k sobě postrádají kritický náhled, zato ve vztahu k druhým se často staví do role moralizujících kritiků, arbitrů. Jsou schopni předstírat city a emoce, které jsou adekvátní danésituaci a získávají tak snadno důvěru oběti.
Naučí se vzorně chovat, aby dosáhli cíle, zpravidla jednoho apokud možno v kratším časovém úseku - příznivého hodnocení k PP,k 1. PSVD, aby hned po hodnotícím období opět, bez uzardění, selhali. Našli nový cíl….
V článku Psychologie dnes (2009) se uvádí, že Steve Porter, psycholog jedné kanadské univerzity ve svém výzkumu zjistil, že zločinci s psychopatickou strukturou osobnosti jsou propouštěni na podmínku 2,5 x častěji než jiní odsouzení a také mnohem častěji a rychleji poruší pravidla podmínky a vrací se zpět. Porter uvádí, že tito odsouzení s úspěchem využívají své schopnosti manipulovat s ostatními lidmi. Často se domohou nejrůznějšími léčkami a úskoky nadstandartních výhod a nemají problém o stejnou výhodu bojovat na všech, pro ně dostupných frontách, kdy jim nevadí používat protichůdné strategie.
Jsou mistry v manipulování s náznaky mezi řádky a napovídání chytrém. Ze zásady se vyhýbají jednoznačnému a
jasnému sdělení. Záludnost spočívá v tom, že znejišťují druhou stranu, která, neví, o co mu vlastně jde. Hojně využívají citově sycených argumentů, dovolávají se morálních a etických hodnot, mnohdy vytáhnou úspěšný trik, vyvolávat pocity viny, činit oběť odpovědnou za vývoj neuspokojivého řešení situace. Styl manipulace souvisí s typem osobnosti. Někdo volí bezmocnost, někdo křivdu a další jde agresivně na věc - podává stížnosti, vyhrožuje, že si Vás nebo Vaše děti venku najde, nebo Vás rovnou inzultuje. Pro poruchy osobnosti platí, že jde o přetrvávající, hluboce ve struktuře osobnosti tkvící vlastnosti a projevy, které se manifestují nepřiměřenými reakcemi na nejrůznější osobní a sociální situace.

Tyto reakce představují výraznou odchylku od způsobu, jakým průměrná osoba v dané kultuře chápe, myslí a cítí a jak reaguje ve vztahu k jiným lidem. Specifické povahové rysy jsou neměnné, maladaptivní, přetrvávající a zapříčiňují závažnou funkční poruchu či pocity nepohody, tísně a nejsou projevem psychické poruchy vlivem organického poškození mozku nebo vlivu léků, drog nebo jedů.

Mezi vězeňskou populací jsou poruchy osobnosti velmi rozšířené a zpravidla bývají v kombinaci s dalšími poruchami
spojenými s alkoholismem, toxikománií, poruchami intelektu, mnohdy nasedají na organické, sexuální nebo neurotické poruchy. Nezřídka bývají okořeněné záměrnou produkcí falešných či hrubě přehnaných tělesných či psychických problémů, které nastartovaly specifické vývojové poruchy během zrání, juvenilní delikvence a vystupňovalo soudní řízení, zpravidla ne jediné. Mezi nejčastěji simulovanými obtížemi, které automaticky zajišťují zvýšenou pozornost a specifické zacházení ze strany zaměstnanců, zaznamenáváme epilepsii ( umožňuje výhody "spodní postele", menší
kolektiv, časté návštěvy lékaře a léky) schizofrenie, deprese, nechutenství, poruchy spánku, paranoidní produkce, nátlakové sebepoškozování pod obrazem demonstrativních sebevražd, neklid, podrážděnost, bizarní chování.

Etiologie poruch osobnosti (kombinace následujících příčin, okolností a negativních vlivů):
- genetické predispozice,
- kvalita prostředí, výchovy a rodinných vztahů,
- případná traumata, nemocnost a hendikepy,
- ekologické souvislosti (degradace prostředí, nezaměstnanost).

Mezi faktory zvyšující deviantní chování odborníci řadí především:
Dosaženou úroveň vzdělání - převažují nevyučení s nižším stupněm vzdělání
Společenský status
Chybějící pracovní dovednosti a návyky - mladí odsouzení bez jakýchkoli návyků, kvalifikace, pracovních kompetencí a zkušeností, některé statistiky uvádí, že v produktivním věku cca milion lidí pracuje na černo, nelegálně.
Komunita z velkých měst- průmyslové aglomerace
Nedostatek sebenáhledu - neschopnost předvídat a chápat důsledky svého jednání v širších souvislostech, neschopnost
připustit si následky jednání.

Trest nedávají do vztahu s TČ - je jim lhostejný, stává se součástí jejich životního stylu, kalkulují s pobytem ve VT.5
Snahy odborníků vyprofilovat typického kriminálníka selhaly, ale u podstatné většiny delikventů bylo možné zaznamenat tyto rysy:
- Emoční instabilita, impulzivita, nezdrženlivost
- Emocionální negativistické vyladění vůči okolí - citový chlad, oploštělost, hostilita
- Rigidita, strnulost, neměnnost postojů
- Orientace na přítomnost, neschopnost vytvářet životní plány, potřeba okamžitého výsledku, neschopnost odkládat plnění svých přání
- Pudovost, impulzivita, neschopnost seberegulace, sebekontroly
- Bezohlednost, agresivita
- Nekritičnost vůči sobě, hyperkritičnost k druhým
- Nedostatek empatie, chybí pocit viny, soucitu s obětí
- Lhavost, sklon k fabulacím, tendence vylepšovat svůj sebeobraz
Pravděpodobně Vám tento výčet připomíná výše uvedené charakteristiky " psychopata". Snad také proto některé statistiky uvádějí, že právě tyto osobnosti sytí 70-100% populace věznic. Spolu se specifickými osobnostními rysy pak hraje roli i motivace kriminálního chování. Nutno říct, že delikventi jsou obecně motivováni stejnými potřebami jako mi všichni ostatní. Rozdíl je v použití prostředků a strategií, v nichž se odráží specifický defekt učení, kdy přesvědčování ani represe nevedou ke změně chování, spíše naopak. Posilují jejich narušené chápání vztahů. Již v dětství se díky hyperaktivitě a nezvládnuté, nedůsledné výchově, kdy totéž chování je jednou odměněno a po druhé trestáno naučí, že
tak či onak - dosáhnou svého. Postupně se stanou rezistentní vůči trestu. Nepříznivé důsledky chování berou jako nutné zlo, jako překážku, kterou je třeba překonat. Jejich repertoár chování je proto málo rozvinutý, extrémní, ale efektivní, rychlý, účinný a navíc - umožňuje získat kontrolu nad prostředím. A to je opojný motiv.

Rovněž narušené je pojetí času. Myšlení a jednání se orientuje především na přítomnost. Význam budoucnosti je potlačen zájmem o aktuální stav. Jako černé ovce rodiny na příznivou budoucnost dávno rezignovali, jednají z pozice, co užiju teď a tady, to mi už nikdo nikdy nevezme.

Charakteristické je pro ně bezprostřední, nezdrženlivé uspokojování potřeb, kdy přeskakují důležité fáze rozhodovacího
procesu - na rozdíl od většiny " obyčejných jedinců", kteří po více či méně důkladem profiltrování motivů, dospějí k přijatelnému a konformnímu rozhodnutí. U impulzivních jedinců je patrné, že po objevu motivu nastupuje bezprostřední realizace chování, které je navíc akcelerováno egocentricky zabarveným pojímáním morálky a práva. U recidivistů se pak takovéto chování stává zvykem, téměř automatismem a součástí životního stylu významně stimulované rigiditou postojů, myšlení a chování. Neumann a Netík (1987) dokonce tvrdí, že kriminální chování může imitovat instinktivní
proces, který se rozběhne na vhodný spouštěcí podnět. Zásady komunikace s jedinci s psychopatickými rysy: mějte na
paměti, že jde o schopné manipulátory, kteří mají dlouholetý výcvik v agresivní komunikaci. Jsou schopni nově a po svém zneužívat asertivní komunikační strategie, mají chuť a zájem nastudovat si neverbální komunikaci a číst z Vaší mimiky, gest a postavení.
Psychopat v komunikaci hraje nejrůznější hry, kdy se pokouší získat kontrolu nad svým prostředím - zastrašováním, vyhrožováním, provokacemi typu " řekněte mi to do očí"… Lžou, vymýšlí si zdravotní problémy, testují naše limity, kam až
mohou dojít, co si mohou dovolit, hledají naše citlivá místa, aby nás ovládli a využili našich slabin k dosažení svého. Terapii, intervenci, pohovory berou jako výzvu k boji, ne ke své "nápravě". Oni jsou přece v pořádku a chovají se jen tak, jak se ti druzí chovají k nim, protože jinak by je svět zašlapal. Různé terapie, komunikační strategie mnohdy selhávají, protože jsou vytvářeny na jinak stavěnou populaci.

Pro zvládání této specifické komunikace je dobré uchovat v paměti toto poopravené přísloví:
"Je mi jedno jak se do lesa volá, ozývat se bude podle mě." K obecným zásadám pro zacházení řadíme vstřícný, ale rozumný, realistický přístup, důslednost, pevná, srozumitelná, jednoznačná 7 pravidla a důsledně vymáhaná. Restrikce, tresty sice blokují nežádoucí chování, ale neukazují jak věci řešit jinak, přiměřeně, přijatelně. Psychopat se snaží dezintegrovat personál, rozložit tým systémem pastí. Účinnou obranou je nenechat se vyprovokovat, odolat
manipulaci, nereagovat na různé výzvy a pasti. Dát najevo, že vím, že mnou manipuluje a takto ničeho nedosáhne.

Zvládací strategie: dle situace vedeme otevřený, partnerský rozhovor nebo zaujímáme věcný, nezaujatý postoj, zdržíme se protiagrese, konfrontace.
- Aktivně nasloucháme, nevstupujeme v 1. minutě do řeči (často se vymluví a agresivita se tím ztlumí- až potom klademe otázky
- Snažíme se vzbudit sympatie tím, že máme zájem o jeho problémy
- Usilujeme o prosazení věcných hledisek, akceptujeme správné argumenty
- Neprovokujeme
- Kontrolujeme sílu hlasu, hovoříme klidně, i když klient křičí
- Volíme spíše otevřené otázky, které podněcují rozhovor
- Ptáme se na pocity. Se slovem "PROČ" nakládáme opatrně, navozuje pocit viny, obrany útokem, volíme raději "kvůli
čemu" .. se tak chováte.
- Reakce na zastrašování - dáme najevo, že víme, k čemu slouží
- Při lhaní- lži nevyvracíme, dáme najevo, že ani lží nezíská to, co chce nad rámec možného, povoleného
- Provedeme na závěr shrnutí - "pokud jsem dobře porozuměl, tak…"

Komunikační pasti
1. Zastrašování -zastrašováním ničeho nedosáhne
2. Obviňování - nepřijímat pocit viny, nedokazovat nevinu, dát najevo, že obviňováním nezíská žádnou výhodu
3. Negativní srovnávání - s kolegy, neakceptovat soupeření
4. Svalování viny -"nerozumím cizím slovům, co jste to za psychologa, duchovního, že mi nepomůže"… neobhajovat
terapii, víru ….
5. Požadavek důvěry - "nevěříte mi, jak se Vám mohu svěřit", diskuse na téma důvěry, co se tím míní8
6. "Ano, ale…"- hledat důvody selhání, způsoby řešení, nepředjímat málo pravděpodobné
7. Úmyslně chybné sdělení, chybná interpretace, dezinterpretace podávané třetí straně- dát najevo, že to vímv terapii nutné pravidlo "nepodvádět, nelhat si do kapsy" - doceníme význam týmové spolupráce.
8. Přehánění- snaha imponovat a zároveň znevážit a pokořit terapeuta - "máte vyčtené vědomosti, ale nikdy nemůžete
pochopit, co jsem prožil, co cítím" - jde o znervóznění, znevážení, proto nabídneme jiný způsob k řešení problému.
9. Lhaní, "pohádky, legendy" - smířit se s tím, že budu obelháván, jde o symptom poruchy a ne o nekompetentnost
zaměstnance odhalit lež.
10.Hra o sympatii- psychopat se vidí jako oběť okolí, je diskriminován mocnými, nespravedlivě obviňován, trestán,
posuzován, hodnocen.
11.Zázračný vhled aneb: "Jste jediný opravdový člověk, který mi pomohl - vyléčil jste mne" - jen slova, bez změn v chování, a především v činech.
12.Všechno, co jste chtěl slyšet a ještě víc - lichotky, " mazání medu kolem pusy" usměrníme-"vážím si ocenění, ale teď jsme tu kvůli Vám".
13.Šarm, fascinace klientem- vhodná supervize
Vlivy rizikových faktorů, jejich síla a trvání se během vývoje mohou měnit, mohou být kompenzovány různými ochrannými
faktory. V současnosti intenzivně zkoumaným ochranným faktorem je resilience (tzn. odolnost, nezdolnost nebo-li souhrn činitelů, které člověku pomohou přežít v nepříznivých podmínkách (stres, opuštěnost, samota, dysfunkční rodina, dětský domov…) Mezi takové činitele patří: zdravé sebepojetí a sebeúcta schopnost sociální interakce
kritické myšlení schopnost odolávat nátlaku
V náročné práci s naší klientelou doporučuji nezapomínat na vlastní sebezáchovu a rozvíjet, posilovat tyto kompetence také u sebe sama a vícefázově. Mnoho úspěchů a hojně zdraví.

PhDr. Braunerová Anna

Použitá literatura:
 Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J. (2002): Psychiatrie. Praha, Tigis.
 Praško, J. a kol.(2003): Poruchy osobnosti. Praha, Portál.
 Netík, K., Netíková, D., Hájek, S. (1997): Psychologie v právu.
Praha, C.H.Beck.
 Sylabus přednášek doc. K. Balcara, PhDr. K. Netíka
 Petr, J. (2009): Problematické osobnosti častěji propouští z vězení.
www.psychologiednes.eu


The Cannibal Warlords of Liberia

1. července 2013 v 12:19 | Akhur9
....aneb, když psychopati mají volnou ruku